Poznání osobnosti rychle a přesně
Pokud bych chtěl doporučit nějakou věšteckou metodu pro děti, byla by to právě numerologie. Je jednoduchá a příjemná. Znalosti nabyté praktickým používáním numerologie můžete uplatnit v metodě Prvního pohledu a všude tam, kde je potřeba znát typologii.
Numerologie je jednou z nejjednodušších věšteckých disciplín.
Svou polohou patří spíše mezi dovednosti zábavné a k vážné práci se tolik nehodí. To jí však neupírá na důležitosti. Chcete-li se totiž o někom dozvědět během pár okamžiků základní informace, které vám mají pomoci v jednání s danou osobou, pak není lepší cesty. Numerologie vám také udělá dobrou službu, když budete chtít pobavit společnost a pokud budete jen trošku obratní, můžete spojit zábavu s možností někomu pomoci.
Je snadné se ji naučit. Ve výkladu data narození existují určitá pravidla, kterých stačí se držet, a už máte výsledky. Ten kdo má méně intuice, bude užívat výklady přesně podle daného návodu, ten kde je intuicí více obdařen, může i experimentovat a hledat souvislosti nové, které mu vytanou na mysli. Tím je dána možnost pro rozvoj schopností jasnovideckých, jelikož práce mnoha jasnovidců se zakládá na náhodných asociacích.
Systémů pro výklad data narození, což je hlavní částí numerologie, je mnoho - a přesto všechny fungují. Můžete si za svůj vybrat jakýkoliv numerologický návod, a vždy si vyberete správný - anebo můžete kombinovat poznatky všech numerologických návodů, které se vám dostaly do rukou. Budete-li svoji práci dělat pořádně, nemůžete pochybit. Různými postupy získáte jen jinou kategorii informací.
Zmínil jsem již, že podstatou numerologie je rozepsání data narození. Kromě této části existují i směry, které učí převádění jmen na čísla dle různých klíčů. Pokládám tyto snahy za zcestné. Logicky mohu své tvrzení podpořit tím, že v každém jazyce je trošku jiné pořadí písmen abecedy, proto může být jedno jméno spočítáno mnohdy několika zcela různými způsoby. Historicky je pak zřejmé, že podobné snahy se opírají o staré, tzv. posvátné jazyky, především hebrejštinu a řečtinu, v nichž každé písmeno bylo zároveň i číslem. Tehdejší jména, která měla i samostatný význam jako pojmenování předmětů, rostlin, situací atd., se proto skutečně dala spočíst a určitými metodami, které jsou popsány zejména v kabale, pak bylo možno nalézt vnitřní význam jména.
Co pro člověka znamená jeho jméno
Před lidmi žily na zemi opice. Ty neměly jména a jako každé zvíře neměly ani schopnost uvědomění, tzn. neuměly - a doposud neumí - si poklepat na prsa a říci "já". Vznik jména je spojen se vznikem "já", jelikož každé "já" předpokládá "ne-já". Jinými slovy: Uvědomím-li si, kam sahám, co je ještě mnou, vymezím tím, co už mnou není. Jsou stanoveny hranice.
Své "já" takto vymezili kdysi dávno pradávno první lidé, kteří si tímto uvědomili, že jsou. A protože jich bylo několik, museli se od sebe rozlišit. A tak se každé "já" začalo nějak označovat. Jméno proto zcela nerozlučně souvisí s vědomím každé bytosti o sobě. Z toho plyne: Vím kým jsem = jmenuji se.
Pravěké kmeny toto spojení chápaly velmi dobře a jméno pro dítě bylo vybíráno tak, aby charakterizovalo dobu či místo jeho narození, okolnosti nebo podobu. Později se jméno změnilo, buďto na základě nějaké události nebo činu, spojeného s člověkem, anebo způsobem rituálním, který byl součástí kmenových zvyků. Snadno se tak mohlo stát, že jeden člověk za svůj život vystřídal několik jmen - přitom každé z nich mělo úzký vztah k aktuálnímu stavu jeho mysli. Ten, kdo vykonal hrdinský čin nebo prošel velkým nebezpečím, nosí tuto zkušenost v sobě a její pomocí dosáhl pokroku ve svém psychickém vývoji. I v novější době můžeme najít příklady. Apoštol Petr se původně jmenoval Šimon a Buddhovo jméno bylo též jiné.
Lidé dnešní doby už dávno ztratili smysl jména i cestu k své podstatě. Jména se dávají na základě zvyků, seznamů, povolení a módy a většina ani neví, co jejich jméno znamená a odkud nebo z čeho pochází. Nepochopením nebo překroucením starých znalostí se došlo k různým snahám o vysvětlení původu jmen a numerologie hraje hlavní roli. Řekli jsme si však, že v numerologii platí ona zvláštnost, že jakýkoli výklad platí, pouze vždy na jiné úrovni. Budete-li se tedy pokoušet vykládat někdy jména, pak si pamatujte, že získáváte velmi povrchní informaci o nositeli jména, která právě tím, že je povrchní, je i nestálá. A bude-li nositel jména chtít, může tuto informaci učinit absolutně platnou nebo zcela nesmyslnou. Záleží jen na jeho vůli, zda povrchní výklad přijme.
Příjmení
Nejdříve se ztratil smysl jména. Pak začal působit zvyk a z něj se vyvinula móda. Začalo být mnoho nositelů jednoho jména, a ty bylo zapotřebí nějak rozlišit. Světlo světa spatřil přídomek. A tak byl Jan z Prahy, později Pražský nebo Pražan, Jan ze Lhoty, později Lhotecký nebo Lhoták, Jan Zeman nebo Jan Lipenský - to byl ten, co měl rád lípy. Anebo snad pocházel z Lipnice? Každopádně už se vědělo, který Jan je který a o to tu šlo.
Příjmení má tedy funkci praktickou, zejména rozlišovací. Sám používám pro spojení jména a příjmení pojmu "kancelářské" jméno, protože je používáme hlavně v úředním styku. Mnoho lidí se však ztotožňuje se svým "kancelářským" jménem, které nám ale má usnadnit jen komunikaci s vnějším světem. Tak se ztotožňují se svojí vnější stránkou, tedy s tou částí osobnosti, kterou staví na odiv a vytváří ji podle svých přání, jak by chtěli vypadat či působit. Každý pak snáze podlehne dojmu, že on a jeho vnější osobnost jedno jsou, což není pravda. K nitru a podstatě osobnosti má blíže samotné jméno, ačkoli z důvodů výše naznačených již není přímá spojitost. Ztotožnění se s "kancelářským" jménem napomáhá tomu, že člověk lehce podléhá iluzi o své vlastní jediné pravdě, o své výjimečnosti a jedinečnosti.
Není složité se tomuto bránit, i když mnohým z vás to může připadat nemyslitelné. Změňte si občas jméno, třeba pro určitou skupinu lidí, vymýšlejte si přezdívky. S každým jménem či přezdívkou spojte nějaké vlastnosti, které pokud možno nemá osobnost svázaná s jiným vaším jménem. Naučíte se tak lépe vnímat sami sebe, získáte odstup - a i kdyby ne, můžete se aspoň dobře pobavit.
Pro ty hodně zvědavé: Samozřejmě že se u nikoho nevyskytl takový či onaký shluk písmen tvořících příjmení jen tak náhodou. Příjmení dědíme po rodičích, dostává se nám jeho pomocí tedy informací o našem původu, nebo ještě lépe řečeno - o naší vybavenosti. A sem velmi často patří stín, který máme překročit nebo vlastnost, se kterou je nutné počítat. Zajisté to můžeme zjistit, ale numerologii jako metodu pokládám za krajně nevhodnou. Odpověď na otázku:jak? dají nejlépe knihy zaměřené na etymologii anebo alchymii či kabalu. Snad jen upozorním, že není tak jednoduché dopátrat se pravdivé odpovědi.
Metoda pro komplexní analýzu osobnosti
Ač jsem v tomto oboru laik, považuji jej za velmi vhodný pro analytickou práci s osobností. Samozřejmě i u výkladu z ruky existuje mnoho způsobů interpretace rozpoznaných znaků. Mnohé jsou trošku pouťo-vé, mnohé mají vysokou úroveň. Přečtěte či naučte se teď tu podobu, kterou praktikuje moje kolegyně Hana Tintallo, které tímto děkuji za přípravu podkladů i za faktické připomínky k již napsané kapitole.
Na počátku byla stvořena jedna jediná bytost, nebeský člověk, v naší kultuře známá jako Adam. Tato bytost v sobě zahrnovala celý svět v jeho nad-zemské podobě. Až teprve v okamžiku, kdy nebeský člověk pojedl ovoce ze Stromu Poznání, roztříštila se jeho původní jednota na bezpočet kous-ků. Tak vznikl svět náš, pozemský, hmotný, tak jak jej znáte. Každá jeho část je drobečkem původního Adama, a tak všechny manifestované skutečnosti mají vzájemnou souvislost. Člověk je svět a svět je člověk. Co a jak souvisí, lze rozeznat prostřednictvím tzv. přirozených signatur. Zjednodušeně řečeno se podobné vztahuje k podobnému, jeden přítomný rys určité skupiny za sebou skrývá všechny ostatní rysy téže skupiny.
Z nauky o přirozených signaturách čerpají např. frenologie, fyziognomika nebo ceremoniální magie. Vy se budete zabývat chiromantií, tedy naukou a uměním poznat člověka dle podoby a znaků ruky. Chiromantie vychází z takových signatur, které vznikají jako viditelná stopa vyzařování lidské aury.
Signatury jsou tradičně rozdělené dle planetárních vlivů a podle planet se také jmenují. Obecně platí, že planetární vliv se uplatňuje nejdříve v úrovni nad-zemské, pak sestupuje do úrovně duševní a nakonec do nám známého hmotného světa. Základních planetárních vlivů je sedm a tento počet vy-chází z vnitřního vztahu mezi jedničkou - symbolem původní jednoty - a sedmičkou, číslem mnohosti. V moderní době byly přidány další tři planetární vlivy, které popisují oblasti nevědomých sil. Planetární rozdělení signatur má všeobecnou platnost a proto lze znalosti získané chiromantií uvést do vztahu se znalostmi astrologie, hermetické přírodovědy a dalších.
Slunce je aktivní mužskou sílou a nejvyšším vědomím, duchem, označuje tvořivost, poznání, vztah sama k sobě, pravdivost a rozvoj pravého Já. Luna je základní ženskou silou a symbolem nevědomí, duší, popisuje plodnost, vztah k druhým, hledání a klam. Merkur vyjadřuje sjednocení obou pro-tikladných sil, proto je planetou spojení, myšlení a vědomostí užitých v praxi. Venuše je ženskou silou v projeveném a tím i méně obecném významu než Luna, proto označuje především vztahy k druhým, klid, lásku a toleranci anebo ženskou stránku povahy každého člověka. Mars je mužskou silou v projeveném a tím i méně obecném významu než Slunce, proto popisuje především vztah sám k sobě, dominanci, bojovnost a sebeprosazení anebo mužskou stránku povahy každého člověka. Jupiter vyjadřuje autoritu ve smyslu pomoci, je vyjádřením příčiny a následku jako obrazu osudu, popisuje touhu po dominanci a znalostech. Saturn je podobou autority v jejím omezujícím smyslu, ukazuje, kde je nutno hledat nové hranice či jiný výraz. Uran je spodobněním Merkura na nevědomé úrovni a vyjadřuje tak obecné vztahy k druhým, prudký vývoj a revoluce, z něj pramení nové nápady a náhlé změny. Neptun je spodobněním Venuše na nevědomé úrovni a jím je popsán především kořen ženských sil, oblast vcítění, intuice a práce s nevědomím vůbec. Pluto je spodobněním Marse na nevědomé úrovni a před-stavuje tak kořen mužských sil, především agresivitu a náhlá hnutí mysli.
Ruka představuje syntézu celého lidského života. Základní čáry na rukou má již osm týdnů sta-ré embryo a další čáry postupně přibývají a mění se v průběhu celého života. Pozorování rukou by mělo být co možná nejkomplexnější, aby ani jeden znak nebyl příliš zdůrazněný či přeceněný. Vždy jde o celek, o gesta ruky, její čáry, pahorky, tvar.
Ruce, jejich části a vzájemné vztahy
Rozdíl mezi pravou a levou rukou: Na levé ruce se odráží podvědomí, hluboko ukryté sklony, a to, co chceme potlačit. V pravé ruce je naznačeno vědomé konání. Je zapotřebí si všímat, zda ruce při prvním pohledu působí rozdílně. To vás upozorní na rozpory v jednání člověka. Ty mohou být na jednu stranu velmi tvořivé, ale také mohou být znakem nervozity a napětí či znakem psychosomatických problémů. U leváků je tomu naopak, tzn. v levé ruce je vědomí a v pravé podvědomí.
Vnější a vnitřní ruka: Vnější ruka ukazuje základní síly tak, jak se jeví na první pohled. Naznačuje směry vývoje a dává základní charakteristiku. Vnitřní ruka doplňuje podrobnosti a rozvíjí informace ruky vnější.
Část dlaňová a část prstová: Dlaňová část popisuje základ, který máme k dispozici. Můžeme jej rozdělit dle elementů na oblast vůle, citu, myšlení a materiálních projevů. Část prstová rozvíjí skutečnosti dané v prvé části ruky. Disproporce mezi oběma částmi vypovídá buď o nerealizovatelných přáních a idealistických postojích při převaze prstové části anebo o převaze materiálních zájmů, pokud převažuje část dlaňová.
Podvědomá a vědomá část dlaně: Čára hlavy dělí dlaň na podvědomou část, která obsahuje intuici, instinkty, sexuální síly a kořen čar, který se nachází zcela naspodu dlaně uprostřed, a na vědomou část, která je v oblasti pod prsty a popisuje obsahy vědomí. Opět je důležité srovnat, která z částí je větší a více zaplněná a jaké je spojení mezi jednou a druhou půlí.
Část "Já" a "Ty": Rozdělte si dlaň podélně od vrchu Neptuna, t.j. tzv. kořene čar k prstu Saturna - prostředníku. Od této pomyslné čáry směrem k palci je část Já, která symbolizuje přístup k sobě a vše osobní vůbec. Sem patří i čáry jdoucí od Já k Ty, např. čára hlavy nebo čáry života. Směrem k malíčku je část Ty, která prozrazuje vystupování navenek, vztahy k okolí, očekávání od druhých a také to, nakolik okolí ovlivňuje život jedince. Sem patří i čáry, které jdou z oblasti Ty do Já, např. emocionála. Mezi těmito oblastmi je rovina Země, nalézající se jako prohlubeň ve středu dlaně, kde jsou vyjádřeny střety obou částí.
Vnější ruka
Zahrnuje celou ruku hřbety rukou a hřbetní část prstů. Ukazuje, jak se člověk prakticky vyrovnává se životem, jaké jsou jeho základní síly a jak vystupuje. Rozhodující pro posouzení je poměr s tělesnou konstitucí, tedy je-li ruka malá či nepřiměřeně velká.
Velké ruce nás upozorňují na pevnou vůli, ale i zručnost v jemných pracích. Tito lidé mohou těžko snášet kritiku. Opakem jsou lidé s malýma rukama, kteří názory druhých přijmou mnohem lépe. Mohou být puntičkáři, ale se značnou intuicí. Štíhlé ruce naznačují myšlenkový a umělecký směr, orientaci na vyšší, někdy méně reálné cíle. Může chybět sebekritika.
Pro široké ruce je charakteristické sepětí s realitou. Takoví lidé mohou být velkorysí a přitom mít jistotu, že si udrží to čeho dosáhli. Pro své realistické postoje nebývají příliš originální. Malé a štíhlé ruce mají lidé s velkou vnímavostí a vynalézavostí. Jsou intelektuálně rychlí, ale jejich chování je nervózní a leckdy zlomyslné.
Vnější ruka
Vnější ruku rozdělte na část prstovou a na část trupu ruky. Z pohledu vnější ruky se zaměřte na to, zda převládá jedno či druhé. Trup ruky souvisí se základní životní silou, kdežto prsty nám ukazují směr vývoje.
Klasifikace typů ruky prošla za staletí mnoha proměnami. Původní rozdělení je podle planet sluneční soustavy:
Sluneční
Měsíční
Merkurova
Venušina
Martova
Jupiterova
Saturnova
Všechna pozdější dělení vycházejí z této základní klasifikace. Uvedu rozdělení dle moderní chiromantie s přihlédnutím k původním pramenům.
Trupová ruka ukazuje praktické zaměření a pragmatismus. Silně vyvinutá je pudová stránka člověka, pocit jistoty a taktéž touha vlastnit. Reálný svět a hmatatelné uspokojení potřeb je důležitější než cokoliv jiného. Lidé s trupovou rukou jsou chápaví, ale jen v tom případě, jde-li o jejich vlastní prospěch.
2024 ©